Pár poznatků z toho, jak Jung psal o stínu. Čti pozorně.. Člověk se často nesetká se svým stínem jako s monstrem. Potká ho jako náladu, kterou nechce přiznat. Jako podráždění, které přichází příliš rychle. Jako závist, která umí najít velmi rozumná slova.Stín není důkaz, že jsi špatný. Je to část psychiky, která dlouho neměla místo u stolu. Když ji vytlačíš, začne mluvit nepřímo. Skrze projekce, výbuchy, únavu, cynismus a zvláštní přitažlivost k chaosu.Práce na sobě proto nezačíná tím, že se staneš čistším obrazem sebe sama. Začíná tím, že si dovolíš vidět i to, co se nevešlo do tvé oblíbené identity.Ne všechno, co v tobě leží ve tmě, je nebezpečné. Něco je jen zanedbaná síla. Něco je tvoje odvaha, kterou kdysi nebylo bezpečné používat. Něco je hněv, který hlídal hranice, když ses ještě neuměl ozvat.Něco je touha, kterou ses naučil nazývat problémem, protože se nevešla do očekávání druhých. Individuace není útěk od lidí do zvláštní dokonalosti. Je to návrat k celku, ve kterém se člověk přestane zmenšovat jen proto, aby byl přijatelný.Vnitřní mír pak není ticho bez konfliktu. Je to místnost, kde různé části tvé duše konečně nemusí křičet přes zavřené dveře. Když něco v tobě přehnaně soudí druhé, zeptej se, kde přesně to stejné žije i v tobě.Ne proto, aby ses obvinil. Proto, aby ses stal méně posedlý obrazem nevinnosti. Čím méně se člověk bojí vlastního nitra, tím méně potřebuje démonizovat svět.Stín integrovaný do vědomí se nestává pánem domu. Stává se energií, kterou lze použít k pravdě, ochraně a tvoření. Možná dospělost není být bez temnoty. Možná je to umět v ní rozsvítit a neutéct.

Pár poznatků z toho, jak Jung psal o stínu. Čti pozorně.. Člověk se často nesetká se svým stínem jako s monstrem. Potká ho jako náladu, kterou nechce přiznat. Jako podráždění, které přichází příliš rychle. Jako závist, která umí najít velmi rozumná slova. ... Stín není důkaz, že jsi špatný. Je to část psychiky, která dlouho neměla místo u stolu. Když ji vytlačíš, začne mluvit nepřímo. Skrze projekce, výbuchy, únavu, cynismus a zvláštní přitažlivost k chaosu. ... Práce na sobě proto nezačíná tím, že se staneš čistším obrazem sebe sama. Začíná tím, že si dovolíš vidět i to, co se nevešlo do tvé oblíbené identity. ... Ne všechno, co v tobě leží ve tmě, je nebezpečné. Něco je jen zanedbaná síla. Něco je tvoje odvaha, kterou kdysi nebylo bezpečné používat. Něco je hněv, který hlídal hranice, když ses ještě neuměl ozvat. ... Něco je touha, kterou ses naučil nazývat problémem, protože se nevešla do očekávání druhých. Individuace není útěk od lidí do zvláštní dokonalosti. Je to návrat k celku, ve kterém se člověk přestane zmenšovat jen proto, aby byl přijatelný. ... Vnitřní mír pak není ticho bez konfliktu. Je to místnost, kde různé části tvé duše konečně nemusí křičet přes zavřené dveře. Když něco v tobě přehnaně soudí druhé, zeptej se, kde přesně to stejné žije i v tobě. ... Ne proto, aby ses obvinil. Proto, aby ses stal méně posedlý obrazem nevinnosti. Čím méně se člověk bojí vlastního nitra, tím méně potřebuje démonizovat svět. ... Stín integrovaný do vědomí se nestává pánem domu. Stává se energií, kterou lze použít k pravdě, ochraně a tvoření. Možná dospělost není být bez temnoty. Možná je to umět v ní rozsvítit a neutéct.